V respektu vyšel článek o možném udání podaném Milanem Kunderou. Z textu není moc zřejmé proč by to měl Kundera udělat – chybějící motiv.

Nechci se zabývat tím zda skutečně někoho udal nebo ne. O čem bych se chtěl bavit jsou pojmy hrdost, propaganda a svědomí.

Ze socialismu už si toho moc nepamatuju, kdyz padnul táhlo mi na patnáct. Ale vzpomínám si na návštěvy pionýru. Naše vedoucí nás tahali po vandrech, takže na poinýra mám poměrně dobré vzpomínky. K dalším vzpomínkám patří válečné filmy a seriály ukazující hrdinství sovětských vojáků (17 zastavení jara, Blokáda Stalingradu) a přátelství mezi socialistickými národy (Čtyři z tanku a pes). I když už dnes všichni víme, že to všechno bylo trošku jinak vzpomínám si na to tehdejší nadšení, ale i na tu “prudu” kdy jsme museli jít na 1. máje do průvodu.

Soudruzi měli propagandu zpracovanou velice dobře. Věděli, že “proutek se má ohýbat dokud je mladý” a pokud člověk neměl v rodině někoho komu komunisti přímo ublížili, neměl moc šancí se dozvědět o tom co se děje pod pláštíkem. K tomu i celkem přispívala jejich strategie, “když do nás nebudeš rýt, my tě necháme dýchat”

Sám jsem tenkrát dospěl k myšlence, co dělají socialističtí dělníci když jsou nespokojeni s pracovními podmínkami. V kapitalismu, jak jsme všichni z občanské nauky věděli, dělníci stávkují, ale co ti socialističtí? A protože ty nejjednoduší vysvětlení (socialističtí dělnící nemají důvod být nespokojení;-) má člověk tendeci nevidět, tak jsem hledal odpověď. Pravda, né moc dlouho, přeci jen v 13 letech má člověk úplně jiné starosti. Vzpomínám si jak jsem se o tom jednou na vodě se bavil se staršíma klukama, jeden z nejostřejších výpadů byl ve stylu “kdo ti to nakukal” a moje pravdivá odpověď, že “jsem na to přišel sám” byla odvrhnutá slovy “tomu nevěřím”. Už ani nevím s kým jsem se o tom bavil.

A teď si asi říkáte jak to souvisí s tím Kunderou… No jde mi o tu myšlenkovou změť kdy člověk, díky patřičnému modelování, cítí tu hrdost, že je součástí těch správných, ale zároveň cítí, že něco v pořádku není. A v té rozpolcenosti, kdy chce pomáhat (domělému) dobru se dostane k informaci která může být důležitá. Co s ní? Nevím sám co bych dělal. Kunderovi bylo tehdy 21 let. Vyrůstal v době zrady spojenců, pubertu si prožíval za nacistů. Ať hodí kamenem kdo je bez viny.