Dnes máte jedinečnou možnost absolvovat exkurs do mysli programátorovi a sledovat analytický tok jeho myšlenek. Dále se dozvíte jak mi robot udělal návrh a také zda jsem ho přijal…

Vše to začlo stěhováním, sice jen po Pardubicích, ale výměně dokladů a tím pádem běhání po úřadech jsem se stejně nevyhnul. A když už jsem byl v úředním kolotoči, rozhodl jsem se i nechat si vyměnit i řidičák, za ten krásný, nový, evropský. Ostatně stejně bych to musel do konce roku zařídit.

Zašel jsem na Odbor dopravy a tam asi 10 lidí.

Když jsem začal pracovat sám na sebe, řešil jsem formu jakou tomu dát. Od začátku jsem to řešil cestou nejmenšího odporu. Tzn. co nejmíň papírů a starostí. Výsledkem bylo, že jsem jako programátor podnikal na základě autorského zákona.

Jak nám drazí správci našeho státu neustále mění ty zákony tak jsem došel k názoru, že je pro mě výhodnější zvolit formu jinou a to podnikání na živnostenský list.

Včera jsem byl nakupovat v Tescu. Měl jsem nakoupeno, stál jsem ve frontě a přede mnou stáli dva mladý kluci. Měli 3 bochníky chleba (v igelitu) a flašku levného vína.

Zaregistroval jsem, že se cosi děje až když jsem slyšel prodavačku zesílit hlas: “Ne to nemužete, musíte mít papírový, kovový Vám nikde nevezmou…”. Kluk bezradně kouká co po něm vlastně prodavačka chce, drží v ruce dvě eura a ukazuje na cedulku “Možno platit eurem”.

Prodavačka gestikuluje rukama, zesiluje hlas o něco víc a slabikuje “ko-vo-vý-ne-jde”.