Včera jsem byl nakupovat v Tescu. Měl jsem nakoupeno, stál jsem ve frontě a přede mnou stáli dva mladý kluci. Měli 3 bochníky chleba (v igelitu) a flašku levného vína.

Zaregistroval jsem, že se cosi děje až když jsem slyšel prodavačku zesílit hlas: “Ne to nemužete, musíte mít papírový, kovový Vám nikde nevezmou…”. Kluk bezradně kouká co po něm vlastně prodavačka chce, drží v ruce dvě eura a ukazuje na cedulku “Možno platit eurem”.

Prodavačka gestikuluje rukama, zesiluje hlas o něco víc a slabikuje “ko-vo-vý-ne-jde”. Kluk šáhne do kapsy a vyndává asi 18 korun v drobných. Prodavačka kroutí hlavou “to-je-má-lo” a brblá “To ani nemůžu vystornovat maj' tam chleba”.

Zkouším angličtinu, kluk vrtí hlavou “romania”. Vedle od pokladny huláká prodavač “to je poprvý na nákupu, nebo co?”. Zastávám se jich “No možná vám nerozumí, protože je rumun”. Obracím se na prodavačku “Tak mi vemte nákup a až mi budete vracet tak mi dejte padesátku a já mu to rozměním”. Odpověď mě trošku zarazila: “Ale já mu nemůžu vzít kovový euro”. “Ty dvě eura si vezmu já a dám mu tu padesátku”.

Nebylo to poprve co jsem měl podobný zážitek v obchodě, kdy prodavač/prodavačka v naději, že jim cizinec bude rozumět zesilují hlas a případně slabikují.

Vzpomněl jsem si na ten vtip jak se cizinec pokuší domluvit s dvěma čechama a postupně to zkouší anglicky, německy, francouzsky, italsky, španělsky a nakonec odcházi s nepořizenou. Následuje rozhovor “Neměli bychom se naučit nějaký cizí jazyk, je to docela trapný”, “Proč? Podivej se tenhle jich uměl pět a stejně se nedomluvil”